Červen 2018

V pravém těle

26. června 2018 v 6:00 | Ellien |  Téma týdne
Jakoby jsem v cizí kůži se octla,
co tohle za překvapení má být?
Něčí smysl pro humor, nesnesitelná pocta,
už nejsem noční tvor,
nedokáži city krýt.

Střepy, nimiž jsem prošla,
to roztřískané zrcadlo,
jen krůčkem, kterým jsem vešla,
a všechny ty přetvářky,
co tolik času nakradly,
mocné lhářky,
co snažily se šeptat.

"Jak krásný pocit,
chvíli býti tebou,
chvíli býti mým odrazem,
nepřežívat,
tím života rozkazem,
a býti sama sebou."

Prokleta

23. června 2018 v 16:32 | Ellien |  Poems
Divadlo v mrtvých očích mé matky,
odehrávajíc se v místě mého narození,
v místě našeho prvního setkání,
kdy už tenkrát zlu oddaná,
věděla,
že tento den,
je naše setkání poslední.

Vrak automobilu

23. června 2018 v 11:27 | Ellien |  Téma týdne
Jednou cestou se svým synem,
svědky nehody jsme zřejmě byli,
v tomto světě posléze,
jediní jsme žili.

"Dívej synu na tu ženu!"

"A co to auto? Co se to s ním stalo?"

"Ženu dovedlo na místo,
kde životů není málo,
po tom všem,
co se tu na zemi zmohlo."

"Do vlastní pasti spadla,
nevěřila jako já nebo ty,
že na tomhle světě nebyla sama,
však teď jsme my."

Smysl situace

15. června 2018 v 15:38 | Ellien |  Výstižně
Proč se lidé tak rvou o schopnost čtení myšlenek,
činy jsou to,
na čem záleží,
ne úmysly.
-jak vykonáme

Zmatená

14. června 2018 v 19:30 | Ellien |  Výstižně
Kdybych měla napsat knihu
o tom, co mám v hlavě,
mohl by jsi i nadále být
tak nechápavý a chudý.
Kdo by přeci kupoval svazek počmáraných listů
s přetrhanou vazbou.
-mysl na papíru

Naivní

13. června 2018 v 18:56 | Ellien |  Výstižně
Muži ženám darují šperky,
já okolo krku dostala pr...
-opita rohlíkem

Za slovo

13. června 2018 v 18:39 | Ellien |  Výstižně
Říkal jsi mi "neber drogy",
ale zaskočilo tě,
když jsem ti řekla "sbohem".
-zákaz milovat

"Ticho"

13. června 2018 v 18:12 | Ellien |  Výstižně
Nesnaž se mi namluvit,
že tu nejsi,
když mi to právě šeptáš.
-o schizofrenii

Vývoj

13. června 2018 v 15:52 | Ellien |  Téma týdne
Člověk co člověk,
cesty jejich klikatí se,
však budoucnost,
bohužel,
je jasná,
že člověka nahradí,
(ne)užiteční roboti.

Země

6. června 2018 v 21:43 | Ellien |  Poems
Probuzeni brzkým ránem,
všichni zase stejně sáhnem,
po kapce malé naděje:
Kdy svět konečně vyspěje?

Hodinky, co odpočet smrti po narození spustí,
pocit, při kterém jsme si jisti,
den, ve kterém lidstvo zjistí,
že to není příroda,
kdo má být kořistí.

Kruh, obrazec uzavřený,
my v něm uvězněni,
snažíme se sežrat svět,
však on nám to vrátí,
jen ne hned.