Poslední slova

21. května 2018 v 13:41 | Ellien |  Téma týdne
Není nač si stěžovat,
když dar, jenž život se mu říká,
začneme žít,
i přes tu tíhu co musí mít,
je načase se radovat.

Oslavovat příchod potomka,
krev rodiču si nese,
v rodokmenu jméno nové,
stejně jednou zmizí zase.

A proto bych si opravdu přála,
aby až budu pod hlínou,
znovu šťastná hudba hrála,
celou svou sílou.
Vždyť vše má svůj začátek i konec,
žijeme jen jednou,
tak nechte odeznít ten prones,
a neplačte nad hrobem mým,
stejně tvář mám zbledlou.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 21. května 2018 v 15:23 | Reagovat

Bledá jak stěna - pravá divožena!

2 minimalist minimalist | 21. května 2018 v 16:00 | Reagovat

Veľmi pekne napísané, len časti "i přes tu tíhu co musí mít," som akosi nepochopila.. ale to bude asi mojou interpretáciou básní, ktorá nikdy nebola bohviečo... :)

3 Ellien Ellien | E-mail | 21. května 2018 v 16:05 | Reagovat

[1]: Přesně tak. :)

[2]: Děkuji, touto částí jsem se snažila jinými slovy říci: "Život není vždy nejlehčí a má i své stinné stránky." :)

4 minimalist minimalist | Web | 21. května 2018 v 16:09 | Reagovat

[3]: Aha! Tak to už dáva zmysel, vďaka

5 Ellien Ellien | E-mail | 21. května 2018 v 16:22 | Reagovat

[4]: Není zač. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama