Kolektivní naděje

31. ledna 2018 v 15:18 | Ellien |  Téma týdne
Říká se, že rodiče jsou největším možným spouštěčem toho, když dítě ztrácí svou naději být tím kým chce být. Představy rodičů obvykle bývají jiné, než jsou představy jejich dětí, ale rodiče a rodina jako taková, bude muset po nějakém tom čase začít tolerovat život jejich syna, dcery, vnučky nebo vnuka. Ale co ostatní kolektiv? Kolektiv, ve kterém se pohybujeme ať už od malička nebo jsme do něj nově nastoupili? Co lidé, kteří se denně pohybují mezi námi? - Proč by jsme my jako jedinci měli podstupovat tuhle kolektivní naději, nebo-li spíše kolektivní past, které většina z nás podléhá?
Buďme k sobě upřímní a uznejme fakt toho, že se bojíme reakce ostatních, bojíme se být svoji, aby nás daný člověk či kolektiv neodmítl, hrajeme si na něco, co nejsme. Samozřejmě že je rozdíl v tom, jestli chceme udělat dobrý dojem, slušně se obléci a upravit se a nebo jestli uděláme na někoho dobrý dojem za někoho jiného než jsme my, oblékneme si něco krásného, ale nám se to nebude líbit a nebudeme se v tom cítit dobře. V prvním případě to zcela chápu, ale druhý případ, který zažívá spousta z nás a odskakují to nejvíce například modelky, tzv. ideály krásy, mi příjde zbytečně sobecký. V dnešní době, kdy si člověk může ve větším rámci možností vybrat co si obleče, obuje, jaký účes bude nosit, jestli se nechá potetovat nebo nenechá, je tolik stylů, trendů a dalších přepychů, že člověk neví co by. - Ale když ví, když chce být něčím originální a nechce dělat ovci ve stádu, tak společnost mu to takřka nedovolí.
Každý je vázán na každého.
Související obrázek

Řekněme, že heslo naší genereca je ''Soudit a neznat'' - Samozřejmě neplatí pro všechny. Nefetuji, nekouřím, nedroguji, a jenom kvůli mému vyčnívajícímu vzhledu schytávám takové předsudky. - Inspiruji se momentálně mým stávajícím životem.
Není to ale jen o tom, jak lidé vypadají, ale i tom jak se chovají. Opět se zamysleme a řekněme si, že každý z nás se chová jinak když je v daném kolektivu a naopak když je sám s důvěrným přítelem. Neustále se přizpůsobujeme společnosti. Tolik lidí například skrývá svůj neobvyklý talent. Když by jsme šli na hřbitov, ani nemůžeme tušit kolik skrytých talentů tam leží, protože se báli. - Nesmíme se bát!
Neměli by jsme ztrácet naději a potenciál k tomu být takoví jací jsme, nebo takoví, jací chceme být a hlavně nesmíme ZAPOMENOUT, kým jsme. Ukažme, co v nás je, ať je to jakákoli maličkost, nebojme se projevit a vypadejme tak, jak se líbíme hlavně sami sobě, protože pokud nemáme rádi sami sebe, nemůžeme mít rádi ani nic a nikoho okolo. - Vymotejme se z toho kruhu názorů a zavázanosti. - Každý svého štěstí strůjcem. - Když už jsme ten demokratický stát, tak se tak snažme i chovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Majkiicz Majkiicz | E-mail | 31. ledna 2018 v 15:26 | Reagovat

Krásně napsané :) souhlasím

2 bluesovka bluesovka | 31. ledna 2018 v 17:48 | Reagovat

Jednou jsem jela se třemi kolegyněmi z práce ve výtahu. Kritizovaly všechny tři dredaře, piercing, kérky apod. Všechny takto "poznamenané" hodily do jednoho pytle a uzavřely to tím, že musej fetovat. S chutí jsem jim řekla, že mám zrovna takovou dceru. To byl na ně krásnej pohled!

3 Ellien Ellien | 31. ledna 2018 v 18:21 | Reagovat

[2]: Typický příklad. :)

4 Unavená matka Unavená matka | 31. ledna 2018 v 23:13 | Reagovat

Někdy si představuji, jak tato generace si později v domově důchodců ukazuje své kérky a piercingy... to je taky kolektivní naděje a velmi vtipná :)

5 Ellien Ellien | 1. února 2018 v 0:42 | Reagovat

[4]: Každá generace má své plusy i mínusy. :) Nepopřu to. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama