Deprese - slova poezie

20. října 2017 v 20:27 | Ellien |  Téma týdne
Není to o tom, že nechci být šťastná. Je to o tom, že i přes to co jsem vynaložila to nejlepší úsilí, nemůžu být šťastná.
Dusím se, jsem rozpačitá, stydlivá... Proč zrovna já?
Mám skvělé sourozence, báječné prátele, dobré studijní výsledky - na papíře, je to všechno v pořádku. Zdá se mi, že vidím jen smutek a prázdno. Je to jakoby tě něco táhlo k zemi, ale i přes to jak těžce se snažíš, tak ne a ne nahoru.
Nejde se o to postarat - o cokoliv - ne o mě - ne o ni - ne o něj. Život se stal neustálou noční můrou. A to prostě není spravedlivé.
Ostatní mi říkají, zkus meditaci, jdi se projít, poslouchej hudbu. Říkám jim, že to nemůže být vyřešeno cvičením nebo léky. Je to onemocnění, které ovlivňuje všechny aspekty mého života. Mé vztahy, mou práci, mé vzdělání.
A dokonce i dnes, i přes moje nejlepší snahy vysvětlit - jsem se setkala s neklidným váháním.
Lidé se mě ptají, "Proč jsi vždy tak smutná?" Říkám jim, že nevím... Nevím.
Jediné co vím, je to, že se budu každodenně probouzet s pocitem beznaděje.- A to se stalo mou normou.
Obavám se vnějšího světa a bojím se už jen střetnutí se strachem, že budu soudit něco, co nemůžu ovládat. Kde je spravedlnost toho všeho?
Takže jen skrývám a zdobím zeď. Je tak vysoká, že nikdy neuvidíte mou bolest a ani některé mých nedostatků.- Vytvořila jsem ji.-Je dokonalá.-Tak neporazitelná.
A tak žiji tyto dva životy. Jeden pro veřejnost a jeden pro mě pozdě v noci. Protože je to snadnější než se přiznat že máte problém.-A to je ten problém.
Stigma je skutečná a nezmizí dokud si neuvědomíme, že duševní zdraví je velký problém. Je to skryté onemocnění, které postihuje tolik životů, probudí se a poslouchá tichý pláč.
Je to kluk, který nikdy moc nemluví, který je vždy unavený. Ta dáma, která je moc emocionální nebo ten muž, který právě vystřelil. Protože byl hodně nepřítomen - z důvodu jeho duševního zdraví se nemohl dostat z postele, ale myslíš si, že o tom někdo z jeho kolegů věděl? - Samozdřejmě ne.
Deprese je to peklo ve mně. Užírá mě... dennodenně.
(Duševní zdraví člověka je v posledních letech velmi zanedbávanou oblastí, cílem posměšků či jiných nepříjemností. Rozhodně by se to nemělo zanedbávat. Nebojte se na kohokoli obrátit, obrátit se na odbornou pomoc a nebo dokonce takhle pomoct blízkým přátelům o kterých znáte diagnostiky těchto příčin chování.)
-Ellien
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 20. října 2017 v 20:36 | Reagovat

Určitě by bylo fajn zajít k psychologovi, určitě ti pomůže! ♥

2 Victoria Eleanor Drake Demonica Wicca Victoria Eleanor Drake Demonica Wicca | Web | 20. října 2017 v 20:37 | Reagovat

Já mám maniodepresi

3 Ellien Ellien | 20. října 2017 v 20:40 | Reagovat

[1]: Já chodím k psychiatrovy. Je v tom patrný rozdíl. Chtěla jsem tím lidem jenom ukázat, jak se takoví lidé cítí a říct to poněkud poeticky. :)

4 Ellien Ellien | 20. října 2017 v 20:43 | Reagovat

[3]: A hlavně poukázat na to, že duševní zdraví je v dnešní době velkým problémem a nemělo by se zanedbávat.

5 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 20. října 2017 v 20:44 | Reagovat

Sakra...snad ani nedokážu vyslovit slovy to, jak moc tě chápu. Zažívám přesně pocity takového charakteru, které si zde popsala. Avšak má diagnostika tkví v sociální fobii a částečné panické poruše. Teprve za poslední roky jsem si uvědomila, jak špatně už na tom jsem, protože se to se mnou táhne od dětství a když je člověk ještě malé dítě, vůbec si nepřipouští, že má nějakou psychickou nemoc.

Denodenně mívám šílenou úzkost vstoupit do MHD, být x hodin ve třídě s lidmi, se kterými nesouzním (díkybohu za pár spřízněných duší), mluvit, odpovídat, dívat se někomu do očí...to všechno tak strašně bolí, že bych to ani největším vypětím všech sil nevyjádřila, byť jediným drobným veršem.

O prázdninách jsem začala chodit k psycholožce a v listopadu tam půjdu již po třetí. Zatím se nic nezměnilo a bohužel jsem ve fázi, kdy to začínám řešit alkoholem.
Přemýšlela jsem o lécích, ale nechci, aby se ze mě stal robot...

Přeji Ti mnoho štěstí a lásky. :)

LERI

6 Ellien Ellien | 20. října 2017 v 20:54 | Reagovat

[5]: Milá Leri,
avšak jsem to nenapsala, sociální fóbii a panickou poruchu mám také mírně diagnostikovanou a je pro mne velikým problémem, za poslední dobu, normálně i komunikovat s lidmi.
Užívám léky a ačkoli se to nezdá a nezní to moc příjemně, pomáhá to, rozhodně vynech alkohol. Upíjením se nic nevyřeší.
Hodně štěstí a děkuji ti za upřímné a otevřené vyjádření. :)

7 Markéta Markéta | E-mail | Web | 21. října 2017 v 19:22 | Reagovat

Doporučuji psaní. Napsala  jsem autobiografický příběh o duševní nemoci a sedm let se nemoc nezopakovala. Papír hodně vydrží a duši se uleví.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama